Ráno jsme si šly se Šárkou zaběhat kolem nedalekého rybníku. Děti se celkem obstaraly samy a po snídani si šly hrát ven na hřiště, kde je i několik trampolin. My dospělí jsme si dali klidnou snídani, zabalili svačinu a pak vyzvedli děti cestou na výlet. V plánu jsme měli tulipanova pole a pozorování tulenu.
Nejdřív jsme jeli do Národního parku, kam nás zavedly sebevědomé informace od chatGPT. Moc to nevyšlo, žádný tulen v dohledu a ty fotky parku, co jsme předem viděli, taky úplně nekoresponsovaly s realitou.
Ale nebylo to úplný fiasko. Prošli jsme se podél more, děti sbiraly ústřice a kraby a dali jsme si svačinu s výhledem do dalky.
Včera jsem si náhodou uložila záchranou tuleni stanici, která shodou okolností leží na ostrově s tulipány, který byl dalším cílem naší cesty. Cestou ke stanici jsme potkali několik tulipanovych poli, která byla nadherna. A fotogenicka.
A pak jsme dojeli ke stanici. Raj pro vsechny milovniky tulenu (treba mě). Děti dostaly pracovni listy, které hned zacaly vyplnovat - osmismerka, hadanky, hledání obrazku. Stanice byla rozdelena na několik části - pro urgentni tuleni příjem, mladata a starší tulene, kteří už byli v rekonvalescenci. Dva nejvetsi důvodu pece o tuleni byly osamela mladata a infekce/cervi u dospelych tulenu. V okolí Zeelandu zije víc než 10 000 tulenu a nejcastejsi jsou to tulen obecny a tulen kuzelozuby. Pardon za encyclopedicke okenko :D
Mali tulinci na leceni
Obchod se suvenyry, kde je všechno s tuleni
V nedaleké kavarne jsme si dali kafe a horkou čokoládu, děti se odreagovaly na nedalekém hřišti v motivu more.
Cestou domů jsme se stavili u majáku a na krásné plazi. Tentokrát bez ústřic a krabu.
Dnešek skončil zase v Albert Heijn (mám k nim slabost), doma jsme si společně uvařili, děti si zase pohrály na hřišti a šlo se spát.