Tentokrát byl let v normální čas, tj. 11:45. Ráno jsme si dali všichni společně velkou snídani, vše dobalili a brácha nám udělal svačinu do letadla (sendvič s avokádem, tahini, vejcem a rajčaty - mnam!).
Ten den se žádný velký dobrodružství nekonalo - letadlo jsme stihli a Agi zase půlku letu spala. Největší povyražení tvořily protivný letušky a Agátky grandiózní pokakání, které jsme museli na záchodcích řešit během sestupování letadla namačkaní všichni tři v kabince, kde jsme potřebovali Agi svlíknout do naha a umýt.
No a rekapitulace? Vždycky, když jsem četla nebo slyšela o dovolených s malými dětmi, nechápala jsem, že rodiče o dovolené mluví, jakoby tam děti hrály hlavní roli. Pepíček zlobil v autě, Anička nechtěla jíst jídlo v hotelu, Klárka se potápěla v moři atd. „Ale co sami rodiče, jak ti si to užili?" jsem si vždycky říkala. Teď už jsem to pochopila, já naivka. Dovolený s malými dětmi totiž o rodičích skoro vůbec nejsou. Rodiče jsou až na druhým místě. Co dítě dovolí, to rodič může, ne naopak. Takže Agi nám dovolila navštívit několik muzeí, občas usnout na pláži, dát si v klidu několik večeří (ne úplně všechny) a střídmě se procházet po městě.
Agátko, děkujeme za krásnou dovolenou, užili jsme si to s tebou! Už se těšíme na další! (nekecám!)
Žádné komentáře:
Okomentovat