Už sedim na letišti a za pár hodin budu doma. Je čas na rekapitulaci.
A začnu odzadu!
Nejlepší let byl rozhodně z Abu Dhabí do Bělehradu, jelikož jsem měla všechny tři sedačky jen pro sebe.
Poslední den v Melbourne jsem už nic nefotila. Jen jsem si užívala město a nezávislost bez plánování. Taky to má něco do sebe.
Zhruba posledních deset dnů už mi strašně chyběli Vašek s Agi.
Melbourne je super město pro život s levnou ultra kvalitní kávou, výborným sushi (levným) a skvělou zmrzlinou (levnou).
Tři dny výletování po Zélandu splnily moje počáteční očekávání a jsem ráda, že jsem ten čas mohla takhle naplno využít.
Konference byla strašně zajímavá, co se týče lidí. Taková koncentrace fajn, milých a inteligentních lidí se jen tak nevidí. Co mě ale dost štvalo, že nebyl skoro žádný čas pro sebe. A nejsem si jistá, jestli tolik práce, co jsme udělali, bude mít vůbec nějaký dopad. Pokusim se tedy, aby měl, ale když to vezmu celkově, z hlediska všech lidí tam, tak o tom nejsem 100% přesvědčena.
Vidět svoje kamarády ze studií na druhý straně planety je něco, čeho si moc vážím, a vždycky se budu snažit, aby jakákoliv vzdálenost nebyla překážkou kamarádského vztahu.
Celý tenhle výlet byl pro mě úžasnou zkušeností nejen po cestovatelské stránce, ale také té osobní, poznávající sama sebe.
Ještě jednou, milý Servase a nejmilejší Vašku, děkuji za to, že se tahle cesta uskutečnila.
Žádné komentáře:
Okomentovat