Lety jsem přežila, co víc k tomu říct. Srbsko na kontroly moc nedá, půllitrová láhev s vodou na scanu nikoho netrápila. Letět 6 hodin s fotbalovým týmem Spojených Arabských Emirátů je jako letět s jakýmkoliv jiným fotbalovým týmem; cesty na záchod a zpět byly okořeněné pokřikováním, lascivním smíchem a nenápadnými strkanci do mé osoby, samozřejmě omylem. V Melbourne mi kufr dorazil v pořádku, takže se zdálo, že na nový kontinent vykročím tou správnou nohou. To byl však omyl. Ke tragédii došlo vzápětí. U biosecurity mi vzali křížaly.
V Melbourně mě vyzvedla kamarádka, dojely jsme k ní domů, tam už čekal s večeří kamarád, její přítel, dali jsme si véču, pokecali a šli spát.
Druhý den jsem s kamarádem vyrazila na kolech do města.
Prošla jsem si Victoria Market.
Následně došla na Federation Square, kde jsem vyfasovala mapy.
Tramvají jsem jela do oblasti St. Kilda, kde jsem šla bosá po pláži a dala si zákusek a kafe se zmrzlinou.
Zpátky do města jsem zase jela tramvají a proklouzla do jednoho mrakodrapu - hotelu, kde jsem si vyfotila Melbourne ze shora.
Melbourne je známá svým benevolentním přístupem ke graffiti.
Prohlídla jsem si taky melbourneskou náplavku.
Pak jsem se zase sešla s kamarády, šli jsme na malajskou večeři, na kole zpátky domů a pak taxíkem na letiště a hurá na noční přelet do Aucklandu.
Tak křížal je mi taky líto, protože vím, jak byly dobré! No, když nic horšího... Zdá se, že vše ostatní podle plánu, díky za hezké fotky, moc ráda cestuju "s Tebou". Věra
OdpovědětVymazat