Ach jo, už je to zas za náma. Jsme doma a můžeme jen probírat fotky a vzpomínat, jaký všechno bylo.
Poslední den v Kodani jsme ráno dobalili, zamávali králíkům a labutím, rozloučili se s dětmi a dospělými a vyrazili na vlak do centra. Prošli jsme pár ulic, něco málo nakoupili a dali si poslední pølsevogn (tentokrát tradiční s kyselýma okurkama, remuládou a smaženou cibulkou).
Dál už se nic zajímavýho nedělo - na letiště jsme dojeli včas, zbavili se kufru, autosedačky a kočárku (tady jsme si to nemohli donést až ke gatu), s Agi v nosítku jsem se dostala rychlostí blesku přes security (s dítětem je to jedna radost), následně Agi usla a spala až do usednutí do letadla. Ještě, že let trval jen hodinu, protože Agi byla plná energie a nadšeně lezla z jedný sedačky na druhou a divila se, že ten pán sedící vedle nás ji úplně nevítá na svým klíně.
V pohodě jsme přijeli do Prahy a teď už se můžeme těšit tak akorát na Vysočinu, Moravu a jižní Čechy....
V Dánsku už jsme cestovali jak zkušení cestovatelé (s dítětem). Věděli jsme, co a jak, mohli jsme předvídat různý situace a hlavně Agi byla úplně v pohodě jako vždycky. Takže když srovnám dovolený v Izraeli a v Dánsku, vidím jen jeden podstatný rozdíl. A tím je budíček v 5:30 a v 7:15!