Sant Pere de Ribes a Sitges

Vzbudili jsme se v dalsim mestecku Sant Pere de Ribes a hned vyrazili s kamoskou na snidani do mistni kavarny. Tohle mestecko bylo uplne mrnavy a vyznacovalo se katedralou a hradem. To je ale asi tak vsechno.

Sendvice z mistniho chleba a smoothie co-dum-dal. 

 Hrad.

Katedrala.

Radnice, ktera je momentalne zavrena kvuli najezdum termitu.

Po prohlidce Sant Pere de Ribes jsme jeli autem do Sitges, kde se minulou noc konal karneval, a tentokrat si vsechno prosli za svetla. Sitges je turisticky hodne popularni diky svym ulickam, barum a krasnym plazim. Plaze jsme moc nevyuzili (nekdy priste urcite!!), ale ochutnali jsme toho po barech dost.

Super misto pro milovniky tortill de patatas (pro me!). 

 Pintxos alias baskicke tapas.

 Patatas bravas.

 Zakladatel Bacardi, pan Bacardi, nebyl z Kuby, ale ze Sitges! Skoda, ze jeho muzeum bylo v pondeli zavreny.

Jedna z ulic Sitges.

Odpoledne jsme pak chytli vlak zpatky do Barcelony, kde jsme prosli zase dalsi cast, nez jsme prijeli zpet domu.

 Pomnik Krystofa Columba, jehoz socha ukazuje smerem k jeho rodisti, Janovu.

Dalsi z Gaudiho domu, Casa Güell.

Domu jsme prisli uplne uchozeni, ale nastesti byla uz uvarena vecere, takze jsme jen sedli ke stolu a uzivali si pohodu se spanelskymi kamarady. Zitra posledni cely den!

Karnevaly!

Rano jsme se probudili desne brzo (v 8) a po snidani sli pesky na vlak, protoze jsme meli naplanovany vylet mimo Barcelonu. Vyplati se hodne chodit pesky, protoze diky tomu jsme potkali dalsi ze znamych Gaudiho domu, Casa Battló, cimz jsme si odskrtli jednu z polozek ze seznamu must see, aniz by to bylo soucast planu! Yes!

Casa Battló je ten dum uprostred :)

Vlakem jsme jeli sotva hodinu a prijeli do mestecka Vilanova, ktere lezi hned u more, a ten den se tam konala velka akce roku - karneval! Vilanovsky karneval trva cca 13 dni a my meli stesti na jeden z jeho nejslavnejsich momentu, kterym je obrovska bonbonova bitva. Za jeden den po sobe lidi hodi cca 100 000 kg bonbonu. 

Cela akce zacne uz v 9 rano, kdy se skupinky mistnich slozenych z deti, mladych, dospelych i starsich (cca 40 lidi ve skupine vcetne hudebniku) obleknou do typickeho obleceni dane skupinky a vyrazi na pruvod mestem. Muzi maji vaky s bonbony a prilezitostne je hazou na vsechny okolo. Skupinky chodi po meste nekolik hodin, jejich kapely hrajou bez prestani mistni hity a samozrejme desne pijou. Ve 12 zacinaji bitvy, kdy se na hlavnim namesti presne podle stanoveneho harmonogramu utka nekolik skupin proti sobe ve hre ¨vsichni proti vsem¨. Na podiu hraje kapela, postupne se predstavi dane skupiny se svymi vlajkonosi a pak se na hudbu vsichni setkaji spolecne uprostred namesti, aby po sobe mohli na znameni hazet tolik bonbonu, co to jde. Hazi na sebe, na publikum, publikum hazi na ne atp. Po cca 1 minute usilovneho hazeni pak zase na znameni prestanou a po nejaky chvili se rozejdou, aby umoznili uklidit hraci plochu a dalsi skupiny prisly na radu.

Kamaradka, ktera z Vilanovy pochazi, nam vsechno vysvetlila, s jeji skupinou jsme si dali par drinku a pak jim z povzdali fandili, aby to nekdo neschytal bonbonem do oka. 

Cela akce byla dost zabavna, vsude spousta lidi, bonbony litaly vzduchem neustale, lidi v barevnych obleccich, hudba se linula z kazde ulice. Kdyz to pak skoncilo, ulice byly pokryty lepivym materialem, ktery vsem skoncil na botach a slo to dost blbe sundat. Vsechny restaurace a bary mely proto na podlahach kartony. Rikali jsme si, jak to pak dostavaji z ulic, ale viditelne se to tam nekonalo poprve a uz meli system - hodinu po skonceni cely akce ulicemi projizdela cistici auta a kupodivu ta bonbonova krusta docela mizela.

 Jedna ze skupin se posilnuje pred pochodovanim po meste.

Doplnovani bonbonove munice.

Namesti se skupinkami, ktere prave odehraly bitvu.

Cistici ceta pred dalsi bitvou.

 Tres! Dos! Uno! A uz se bojuje!

Cast ulice. 

Uplne jak mistni!

Ac by se mohlo zdat, ze jsme toho zazili na jeden den dost, prejeli jsme do vedlejsiho mestecka Sitges ke druhe kamaradce, ktera nas vzala na dalsi slavny karneval, ktery se ale konal vecer. Karneval probihal v takovym tom klasickym Rio de Janeiro stylu, jen byl asi tak 5x mensi. V ulicich sel obri pruvod tanecniku a vozu, celkem asi 45 vozu a kazdy mel kolem sebe 20-30 tanecniku, kteri patrili k danemu vozu. Temata jednotlivych skupin se dost lisily - od sexy tanecnic s pery kolem hlavy, po alegoricke vozy znazornujici kasino, brexit, Antarktidu, italskou restauraci, polonahe amazonky a mnoho dalsich. Sitges je zname jeste jednou veci a to je jeho gay friendly atmosfera, takze obcas clovek nevedel, jestli kouka na sexy zenu anebo sexy zenu alias muze na obrich podpatcich, s parukou a neskutecne silnym makeupem. Byl to zazitek!

Brexit je cool. 

Vuz Eurovision Contest.

Jidlo se toho dne skladalo hlavne z rychlovek jako tapas, nachos se syrem a tortilly de patatas. Na nic jinyho nebyl moc cas.

Skoro nevim, jak jsme se dostali do postele, ale naprosto jsme odpadli!

Parc Güell

Tak si rikam, jestli nejsme nahodou efektivnejsi, kdyz jsme normalne nuceni kazdy den vstavat brzo. Nez jsme se dneska dostali z domu, bylo skoro 12 a to jsme nedelali nic jinyho nez vstavali, snidali a oblikali se. Kazdopadne pocasi se o dost zlepsilo a my mohli vyuzit mistni terasy a letost poprve si dat snidani venku.

Sli jsme dneska dalsi dlouhy pesi vylet a to do Parc Güell, ktery je na kopci, pak na misto byvalych leteckych baterii Búnquers del Carmel, kde je naprosto nejlepsi vyhled na celou Barcelonu, protoze to je na jeste vetsim kopci, a nakonec jsme to vsechno seslapli dolu a vyuzili nejblizsi stanice metra, ze ktere jsme jeli do centra. Jeste ze jsme si jako spravni vyletnici zabalili bagetu a k tomu susenky od Emca, ktery mi zbyly z letadla. Cestou totiz nebylo krome par baru vubec nic.

5,5 km vypada jako nic, ale ty krpaly!

Parc Güell jsme popravde trochu podcenili. Nebo spis nasi chut brat s sebou obrovskyho Lonely Planet Spain. Park jsme nasli v pohode, ale pak zase byly fronty na listky do placenych casti, takze nase vymluva, proc to neplatit, opet zafungovala, ale tim padem jsme potencial vsech pamatek uplne nevyuzili. Proste jsme chodili po parku, divili jsme se, co je jaka budova, jestli to je vsechno od Gaudiho, nebo je to jen nejaky soukromy dum a tak. Ale bylo to tam fakt prijemny, rozsahly a s mnoha vyhledy na mesto, takze jsme si pak vsechny informace dohledali pak doma.

To bily je urcite od Gaudiho.

Tohle taky. 

 Tohle si postavil a dokonce tam 25 let bydlel.

Tohle nevime.

Z Parcu jsme stoupali vys, pocty turistu klesaly a az uz to vys neslo, najednou jsme spatrili Barcelonu v cely svy obrovsky a rozlehly krase. 

Jihovychod Barcelony. 

 Severozapad Barcelony.

Naucili jsme se, ze ted je trend fotit se s hlavou sklonenou dolu a lehce pootevrenou pusou. Jeste to musime vypilovat...

Nasledne jsme sestoupili zpet dolu a metrem sjeli ke Goticke ctvrti, kde jsme si dali v 16:30 obed v mexicky restauraci, ktera byla uzasna, a prosli si celou oblast, v jejichz ruznych castech probihaly karnevaly, demonstrace a koncerty pro deti. Krasny den jsme zakoncili ve studentsky kavarne na kafi a pak jeli metrem domu. Veceri jsme dneska nejak nestihli. Tak snad zitra.

Vasek si po vcerejsku spravil chut. 

 Barri Gotic.

 Dvorana katedraly s palmou a husama.

 Barri Gotic.

 Barri Gotic.

Ja proste nikdy neodolam necemu zajimavymu (divnymu a hnusnymu), tentokrat mandlovy mliko s kurkumou. Ale je to zdravy!!

The Honeymoon Project

Po 9 mesicich blog opet vstava na chvili z mrtvych, aby zaznamenal nase nove zazitky z cestovani. Nebude zde zmineno zadne dite (nebo mozna jo, ale urcite min nez v nekterem z predchozich postu), protoze tentokrat jsme vyrazili s Vaskem sami, abychom zjistili, jestli si i po roce a trictvrte mame stale co rict a hlavne si uzit nasi dva roky odkladanou svatebni cestu v Barcelone.

Uz v letadle to zaclo byt divny. Jakoze je neco spatne. Takovej pocit, ze jsme neco dulezityho urcite zapomneli. Ale v prubehu letu jsme pomalu zjistovali, ze vsechno dulezity vlastne mame a ze je vazne normalni se bavit jen o NASICH potrebach a pranich a neresit nic jinyho. Kdyz jsme prileteli na letiste, dost rychle nam to vsechno prislo normalni (mozna az moc rychle :)) ). Proste jsme si na tech par dni dovolili byt zase jen on a ja a to je vsechno.

Nizkonakladovka Vueling asi citila, ze je to fakt dulezita cesta, takze mozna poprve ve sve historii priletela na letiste do Barcelony o 5 minut pred planovanym priletem. Nasledne nas vyzvedla kamaradka autem a vecer jsme si uzili ve ctyrech v mistnim baru, s hromadou tapas, vinem a hroznovym dzusem.

Druhy den jsme vyuzili luxusu nevstat v 6:30, ani v 7 a ani v barbarskych 8, ale proste jsme si dali snidani v 10 a z domu vyrazili v 11, protoze nas vubec ale vubec nic nehonilo. Clovek si na tohle tak rychle zvykne... prakticky okamzite. Skoda, ze obracene to tak rychly neni.

Vyrazili jsme pesky do mesta. Nastesti bydlime kousek od centra, takze jsme za cely den nepotrebovali zadny metro ani bus. Vzali jsme to pres prvni Gaudiho dilo, Casa Mila, ktery pusobi impozantne stejne jako vstupny dovnitr. Nastesti venku stala fronta na listky, takze jsme meli vymluvu, proc nejit a penize misto toho utratit treba za raw zazvorovy donut a smoothie s aktivnim uhli (o tom pozdeji).

Trochu se rozprselo, tak jsme se rozhodli, ze zacnem s nakupama, nabereme sily v bistru a uzijeme si odpoledne v muzeu moderniho umeni. 

Moderni umeni si nesmime nechat ujit v zadnym meste, kam jedeme. Vzdycky nas to totiz strasne obohati o vjemy, ktere by nas ani nenapadly, anebo napadly, ale ne jako soucast umeni.

Expozice s barevnym chlebem.

Vystava zrnicich televizi.

Cestou z muzea jsme se stavili na svacine v raw cafe flax&kale (Vasek si myslel, ze nazev kavarny je podle nejaky komicky dvojice, neco jako Laurel&Hardy, kdyby vedel, ze to je lneny seminko&kaderava kapusta, hned by mu bylo jasny, ze to asi nebude ten fast food, na ktery ma chut), kde jsem si dala dezert z acai, raw cokolady, oriskovyho kremu, strouhanky s orechy, s kiwi, mangem, kurkumou a mandlovym mlikem. K tomu jsem pila smoothie z asi 5 druhu ovoce a aktivniho uhli. Vasek chudak si dal aspon kafe a z nabidky si po dlouhem vybirani zvolil raw donut z mandlovy mouky se zazvorem a kurkumou. Radsi si taky loknul myho smoothie s uhlim, aby mel nejakou prevenci, kdyby to bylo nejak moc zdravi najednou.

Ten pocit, kdyz uz nic jinyho nez se smat stejne nezbyva.

Nastesti uz prestalo prset, tak jsme sli pesky zpatky pres parky a ulicky a zakoncili to na krytym trzisti s jidlem primo pred nasim bytem, kde jsme nakoupili na snidani.

Doma jsme si dali tortillu de patatas, chorizo, syry, salat a jahody a za chvili jdem spat.

Stejne nam to ale nedalo a rikali jsme si, jak by Agi byla nadsena z moderniho muzea, ze by si dala smoothie s brckem, porad by rikala tap tap, haf haf a agiiiii, radovali jsme se z kazde jeji fotky, kterou jsme dneska dostali, a prohlidli jsme si je vsechny tak desetkrat. Jiny uz to proste nebude a dikybohu za to!