Zeeland III

Poslední den na Zeelandu. Rozloučili jsme se s kamarády, kteří se vraceli zpátky domů, a ještě využili příležitosti zůstat den na Zeelandu a podívat se, co dalšího tam je.

Sjeli jsme na západní kraj a strávili chvíli u moře, kde jsme si dali pití a zmrzlinu. I tady byly dlouhé a hodně široké pláže s krásným pískem.

Pak jsme pokračovali po duně až ke komplexu bunkrů ze 2. světové války. Zrovna během Velikonoc byly otevřené. Celkem jich tam bylo snad 10. Stará se o ně postarší manželský pár už skoro 15 let.

Cestou domů jsme se zastavili na posledním místě na Zeelandu a to byla malá rodinná kozí farma. Ochutnali jsme zmrzlinu z kozího mleka, koupili si kefir a jogurt, děti si zaskakaly na skákacím hradu a nahlédli do chleva. Zrovna dneska se narodila dvě kůzlata, tak se dovnitř nemohlo. Škoda, příště!

Den Haag

Dneska jsme měli velké ambice, jak stihneme Haag i Rotterdam, ale samozřejmě to nevyšlo a zvládli jsme jen Haag.

Cestou jsme se stavili v zahradnictví s očekáváním, že si koupíme pár cibulek tulipánů. Ale smůla, prodávají se až na podzim. Aspoň víme, kam pojedeme na podzimní prázdniny. 

Několik koz před zahradnictvím

Měli jsme krásný počasí a do Haagu dorazili na oběd. Na chvíli jsme se prošli po pláži, která já v Haagu obrovská - široká a i dlouhá. 

Naše první zastávka byla restaurace s rybami a mořskými plody, kterou Vaškovi doporučil kolega. Dali jsme si talíř plný krevet a smažených ryb, ochutnali jsme chobotnici a ještě navíc rybí salát. To byl trochu overkill, což jsme předem nevěděli. Sotva jsme snědli ty krevety a ryby, salát jsme si odvezli domů, protože toho bylo moc. Příště budeme vědět, co a jak a rozhodně se vrátíme! (Pro budoucí Karolinu - vezmi jen krevety, zbytek si vyber z pultu přímo!)

Po obede jsme zašli ještě na chvíli na pláž a pak se přesunuli k Mezinárodnímu soudnímu dvoru, který jsme si zvenku prohlédli.

Strom přání před soudním dvorem 

Pak jsme si prohlédli centrum, dali si kafe a zmrzku a jeli domů.

Zeeland II

Ráno jsme si šly se Šárkou zaběhat kolem nedalekého rybníku. Děti se celkem obstaraly samy a po snídani si šly hrát ven na hřiště, kde je i několik trampolin. My dospělí jsme si dali klidnou snídani, zabalili svačinu a pak vyzvedli děti cestou na výlet. V plánu jsme měli tulipanova pole a pozorování tulenu. 

Nejdřív jsme jeli do Národního parku, kam nás zavedly sebevědomé informace od chatGPT. Moc to nevyšlo, žádný tulen v dohledu a ty fotky parku, co jsme předem viděli, taky úplně nekoresponsovaly s realitou.

Ale nebylo to úplný fiasko. Prošli jsme se podél more, děti sbiraly ústřice a kraby a dali jsme si svačinu s výhledem do dalky.

Včera jsem si náhodou uložila záchranou tuleni stanici, která shodou okolností leží na ostrově s tulipány, který byl dalším cílem naší cesty. Cestou ke stanici jsme potkali několik tulipanovych poli, která byla nadherna. A fotogenicka.

A pak jsme dojeli ke stanici. Raj pro vsechny milovniky tulenu (treba mě). Děti dostaly pracovni listy, které hned zacaly vyplnovat - osmismerka, hadanky, hledání obrazku. Stanice byla rozdelena na několik části - pro urgentni tuleni příjem, mladata a starší tulene, kteří už byli v rekonvalescenci. Dva nejvetsi důvodu pece o tuleni byly osamela mladata a infekce/cervi u dospelych tulenu. V okolí Zeelandu zije víc než 10 000 tulenu a nejcastejsi jsou to tulen obecny a tulen kuzelozuby. Pardon za encyclopedicke okenko :D

Mali tulinci na leceni

Obchod se suvenyry, kde je všechno s tuleni

V nedaleké kavarne jsme si dali kafe a horkou čokoládu, děti se odreagovaly na nedalekém hřišti v motivu more.

Cestou domů jsme se stavili u majáku a na krásné plazi. Tentokrát bez ústřic a krabu. 

Dnešek skončil zase v Albert Heijn (mám k nim slabost), doma jsme si společně uvařili, děti si zase pohrály na hřišti a šlo se spát.