Po úspěšné návštěvě Barcelony před více než rokem jsme se rozhodli vrátit a tentokrát s dětmi. Kamarádka se loni neprozřetelně nabídla, ať přijedeme znovu a tentokrát všichni. To nemusela říkat dvakrát a už po návratu domů nám bylo jasné, kam pojedeme následující léto na dovolenou. Kamarádce to ale jasné ještě nebylo, takže když mi napsala k Novému roku, využila jsem šance a zeptala se, jestli nabídka platí - hádejte, kde jsme, takže to vyšlo a my už si užíváme slunce a moře.
Odletěli jsme z Prahy ve zcela normální čas, přiletěli do Barcelony taky v úplně pohodovou dobu, čímž odpadly nervy, jak moc budou protivné nevyspalé děti/my, když to bylo jako do Izraele v 6 ráno.
Dětský koutek na letišti v Praze
Zároveň jsme mohli zúročit naše předchozí letové zkušenosti a věděli jsme, jaké nástrahy nás můžou cestou čekat a jak se na ně připravit. Erik taky nezklamal a choval se úplně způsobně celou cestu od domu z Prahy k domu v Sant Pere de Ribes, kde teď bydlíme. Občas se nudil (ve vyhřátym busu na letištní ploše na Ruzyni nebo ve vlaku z letiště do Barcelony), ale nic co by se nedalo zvládnout rozepnutim v kočárku nebo pár křupkama.
A to jsme si cestu vlakem ještě trochu prodloužili, protože jsem z vlakového řádu nepochopila, že máme přestoupit. Nakonec jsme pak přestoupili ještě dvakrát, ale jelikož jsme měli spoustu času a žádnej spěch, nijak to nevadilo. Vašek ale od té doby taky začal hlídat cestu.
Když jsme dorazili do Sitges (městečko kousek od Barcelony), zašli jsme na večeři na něco malýho.
Následně nás vyzvedla kamarádka a autem jsme jeli do ještě menšího města Sant Pere de Ribes, kde má její kluk dům po prarodičích a kde jsme získali dva pokoje, protože v jednom bychom místo dovolené zažívali spíš pracovní tábor (...jsme si naivně mysleli...).
Děti jsme uspali asi v 21:30 (cestovní vzrůšo se na jejich únavě moc nepodepsalo) a těšili se na krásnou noc ve vlastní ložnici.
Agi v Sitges během čekání na kamarádku ve 20:00
Žádné komentáře:
Okomentovat