Díky luxusnímu ubytování, které poskytuje dostatek soukromí a klidu pro dvě rodiny, jsme se všichni vyspali tak dobře, jak to jen šlo, tj. vstávalo se až v 8:15, kdy se vzbudili Agi a Vilík.
Po snídani jsme se vydali na pláž, která je od domu vzdálená asi 200 metrů. Pro milovníky horka by to dnes asi nebylo (20°C teplota vzduchu), ale skoro polovina z nás si šla regulérně zaplavat, přestože druhé polovině skoro mrzly prsty u nohou, které se dotkly vody. Výhodu mělo dánské počasí v tom, ze jsme nemuseli řešit pokrývky hlavy ani pravidelné mazání opalovacím krémem.
Chudák Erik, který má smůlu na vosy stejně jako loni, kdy ho pichly hned dvě. Tentokrát se na něj vrhla jen jedna, ale Erikova už tak panická hrůza z vos tím pádem dostala reálné obrysy a člověk měl z jeho řevu pocit, že do vosiho hnízda snad spadl. Po asi 15 minutách se uklidnil, ale po zbytek dne kazda moucha působila na Erika jak vosí rej (=jeceni, utíkání, máchání rukama). Večer mu vypadl druhý zub, tak snad se mu bude v noci zdát o tom, co najde ráno pod polštářem, a ne, jak na něj útočí bojovné vosy.
Po obědě jsme šly s Luci nakoupit do nedaleké vesnice. Koupily jsme cestou vejce na malé farmě, hrušky a blumy na jiné farmě, v pekárně chleby, ve Sparu zásoby a v místním sekáči dva kusy oblečení pro Agi.
Po příjezdu domů jsme připravili svačinu a šli na procházku podél pláže a útesů až na úplný konec ostrova (a ten není nijak daleko, jelikož skoro na konci ostrova už jsme).
Cestou zpátky jsme potkali tak obrovskou úrodu ostružin, až jsme skoro kilo přinesli domů a upekli koláč.
Žádné komentáře:
Okomentovat