Poslední den

Ach jo, už je to zas za náma. Jsme doma a můžeme jen probírat fotky a vzpomínat, jaký všechno bylo.

Poslední den v Kodani jsme ráno dobalili, zamávali králíkům a labutím, rozloučili se s dětmi a dospělými a vyrazili na vlak do centra. Prošli jsme pár ulic, něco málo nakoupili a dali si poslední pølsevogn (tentokrát tradiční s kyselýma okurkama, remuládou a smaženou cibulkou).

Dál už se nic zajímavýho nedělo - na letiště jsme dojeli včas, zbavili se kufru, autosedačky a kočárku (tady jsme si to nemohli donést až ke gatu), s Agi v nosítku jsem se dostala rychlostí blesku přes security (s dítětem je to jedna radost), následně Agi usla a spala až do usednutí do letadla. Ještě, že let trval jen hodinu, protože Agi byla plná energie a nadšeně lezla z jedný sedačky na druhou a divila se, že ten pán sedící vedle nás ji úplně nevítá na svým klíně. 

V pohodě jsme přijeli do Prahy a teď už se můžeme těšit tak akorát na Vysočinu, Moravu a jižní Čechy....

V Dánsku už jsme cestovali jak zkušení cestovatelé (s dítětem). Věděli jsme, co a jak, mohli jsme předvídat různý situace a hlavně Agi byla úplně v pohodě jako vždycky. Takže když srovnám dovolený v Izraeli a v Dánsku, vidím jen jeden podstatný rozdíl. A tím je budíček v 5:30 a v 7:15!

Holtegaard

Na dnešek byl v plánu zámek Gamle Holtegaard, který je asi 3 km od domu. Vybrala jsem trasu přes hřbitov Søllerød, o čemž jsem ale původně nevěděla, takže jsme si nejdřív mysleli, v jakým krásným parku to jdeme, dokud nám nezačalo být divný, že je tam poházeno pár kamenů se jmény a najednou jich bylo víc a víc, až nám to došlo. Jiný kraj, jiný hřbitov, no.

Na zámku probíhala výstava mladýho dánskýho umělce, kterou tvořily hlavně videoprojekce a pár obrazů. Vždycky se snažíme během cestování navštívit aspoň jedno muzeum moderního umění a stále nás dokáže fascinovat, že vůbec nechápeme, co nám chce autor říct. Čína, Izrael, Turecko, Británie, Dánsko... Je úžasný, jak se umělci snaží nejrůznějšími způsoby stvořit něco, čemu rozumí jen málokdo :) 

Holtegaard je taky známý svojí velkou barokní zahradou, jejíž fontány ocenila obzvlášť Agi a odnesla si odtamtud mokrý oblečení a šťastný výraz ve tváři, že už nemusí zírat na ty divný videa. Naštěstí bylo kolem 25°C, tak zas rychle uschla.

Ze zámku jsme pokračovali do Dyrehaven, tj. jeleního parku, kde jsme měli štěstí na jedno pěkný stádo. Cestou jsme se stavili u zámečku Ermitage s výhledem na moře a pak už zamířili domů na večeři a zmrzku. Zmožená Agi ani neměla sílu žebrat a po koupání okamžitě usla...

V lese

Začalo pondělí, což znamená, že děti šly do školy, rodiče do práce a my měli spolu s au-pair volný dům. Agi tu krásně vstává každý den po 7, což je opravdu požehnání, jakkoliv to zní divně.

Dneska jsme si udělali výlet pěšky do místního obřího lesa s několika jezery. Ušli jsme tak 15 km, Agi dvakrát usla, viděli jsme krávy, labutě, koně, veverku a jednoho národního ptáka volavku velkou.

Pěkně nás bolely nohy, už jsme si odvykli chodit, když jsme tu všude jezdili autem nebo se povalovali na pláži (jsme tady totiž už tááák dlouho). 

Cestou domů jsme se stavili v obchodě, abychom nakoupili na večeři, jelikož jsme dneska vařili my (hráškový krém, řízky s kaší). Jídlo všem chutnalo, každý si vybral něco (jedno dítě kaši, druhý dítě řízky, au-pair chutnalo všechno a ještě dojedla po dětech).

Pak jsme si trochu zaskákali na trampolíně, ale jen maličko, přece jen někdo byl po večeři a někdo má hrozně těžkou hlavičku na divoký skákání.

 

Agi jsme pokládali do postele spící, byl to opravdu náročný den!

Roskilde

Na dnešní snídani jsme pekly domácí housky, ale tak trochu někdo zabil droždí vařící vodou, takže vůbec nevykynulo a tím pádem se to, co se upeklo, rovnou vyhodilo (fakt se to nedalo). Naštěstí je ale 5 minut od domu úžasná pekárna, takže nikdo nelitoval, že housky nejsou.

Po snídani jsme šli na bleší trh, který se dnes ale nekonal kvůli svátku samostatnosti Dánska, takže jsme si dali jen procházku po okolí a vrátili se domů. Aspoň jsem ušetřila! 

Zabalili jsme jídlo na piknik a jeli do Roskilde, kde bylo v plánu muzeum vikingských lodí. Muzeum bylo úžasný - modely vikingských lodí v životní velikosti, které pluly v zátoce, možnosti zkusit si vyrobit lano, lodičku, něco si vyřezat, zahrát si vikingský hry a hlavně se podívat na pět zrestaurovaných lodí z éry vikingů, které se našly pod mořem před 60 lety.

 Po muzeu jsme se opět šli odměnit zmrzlinou, tentokrát výbornou. Kombinace pomeranč-passion fruit a jahodový koldskål byla nepřekonatelná. Agi si chtěla taky líznout, ale měla smůlu a dostala jen kornout. 

 Cestou zpátky usla, takže jsme mysleli, že půjde do postele později, ale asi dneska bylo zážitků ještě víc než obvykle, takže usla v celkem normální čas. A my jdem ven!

Kronborg

Je tu pořád teplo, takže snídáme a večeříme venku na terase. Agi už ochutnala palačinku, místní chleba, celozrnný sušenky a meloun. Vyplivla jen zlomek, už se lepší.

Jeli jsme se podívat na sever do Helsingoru na hrad Kronborg. Shakespeare sem umístil děj Hamleta. Dovnitř nikdo kromě Vaška jít nechtěl, takže jsme hrad obešli hezky dokola a prohlídli si aspoň děla a kasárny. Hrad je hned u moře a kolem je několik valů, aby se žádný nájezdník nemohl dostat dovnitř moc snadno.

Po hradě následovala odměna v podobě zmrzliny v místním krámku, kde mají sice děsnou zmrzku, ale zato domácí kornoutky a ty stály za to!

Po příjezdu domů jsme si zaskákali na trampolíně a po uspání Agi si dali večeři a marshmallows nad ohněm. Marshmallows jsme upgradovali do formy 'smore, což znamená sušenka+horký marshmallow+plátek čokolády+sušenka. Stačily mi dva!

Amager Strand

Probudili jsme se do příjemného teplého rána a po snídani jeli na Amager Strand (=pláž) na jihu Kodaně. Byl všední den, pláže skoro prázdné, jen obligátní matky s dětmi, pár důchodců a turisti se povalovali v písku nebo procházeli po cestičkách. S Agi jsme si taky na chvíli polezli po písku, namočili nohy do moře, snědli pár mušlí a kamínků, násilně je vyndali z pusy, zdrhali ukrást něco z deky od sousedů a kvičeli, když nám chtěl někdo zase namočit nožičky do tý slaný ledárny.

Dali jsme si světoznámou dánskou lahůdku pølsevogn (=hot dog) za 45 DKK ("levná" záležitost, ale zase s bio párkem a domácí salsou), k tomu limču zadarmo (za čekání), pak jsme vysypali z Agi písek a kameny, prošli se po promenádě a jeli zase zpátky domů, kde jsme vyzvedli děti ze školy, hráli si s králíkama, kopali s míčem a večer sledovali zábavné dětské filmy při babysittingu, zatímco rodiče pařili na firemním večírku. Naštěstí jsou děti 8 a 10 let poměrně nenáročné a nevyžadují osobně nakrmit, vyndavat náhodně nalezené předměty z pusy a hlídat, kam zase zalezou.

Letíme do Kodaně!

Snažíme se co nejvíc využít možnosti létat s dítětem do 2 let prakticky zadarmo, a tak jsme vyrazili do Kodaně za kanadsko-dánskými příbuznými. Odlet proběhl v běžný odpolední čas, takže žádný děsivý vstávání ve 3:30 jako do Izraele. Tentokrát už jsme přesně věděli, co nás čeká, a že vlastně bude let trvající jen hodinu úplně nudnej a nezáživnej. Naštěstí taková nuda to nebyla, let se o 45 min zpozdil, ale díky tomu jsme mohli využít letištního dětského koutku ve 2. patře terminálu 2, kde jsme byli úplně sami a mohli nerušeně odpočívat, zatímco si Agi užívala nezávislosti a dobrodružství v novém babyproof prostředí plném neoukoukaných a kupodivu celkem zachovalých (tj. málo ožižlaných a rozbitých) hraček.

Na palubě letadla Agi pro jistotu na většinu času usla, takže do Kodaně dorazila čerstvá a svěží, což bylo potřeba, protože se na ní po příjezdu k příbuzným vrhly dvě natěšené děti, které jí nedaly pokoj až do usnutí, a my jsme se díky tomu mohli v klidu najíst, vybalit, popovídat s jejich rodiči atakdále.

Agi usla jak zabitá o hodinu později než normálně a spala až do 7:15, což je ve srovnání se spánkem v Izraeli (každý den vzhůru v 5:30) příjemná změna. 

Btw. Je tu pěkný vedro! I v noci! Stává se to tu přibližně 2x do roka... 

Zpátky v Praze

Tentokrát byl let v normální čas, tj. 11:45. Ráno jsme si dali všichni společně velkou snídani, vše dobalili a brácha nám udělal svačinu do letadla (sendvič s avokádem, tahini, vejcem a rajčaty - mnam!). 

Ten den se žádný velký dobrodružství nekonalo - letadlo jsme stihli a Agi zase půlku letu spala. Největší povyražení tvořily protivný letušky a Agátky grandiózní pokakání, které jsme museli na záchodcích řešit během sestupování letadla namačkaní všichni tři v kabince, kde jsme potřebovali Agi svlíknout do naha a umýt.

No a rekapitulace? Vždycky, když jsem četla nebo slyšela o dovolených s malými dětmi, nechápala jsem, že rodiče o dovolené mluví, jakoby tam děti hrály hlavní roli. Pepíček zlobil v autě, Anička nechtěla jíst jídlo v hotelu, Klárka se potápěla v moři atd. „Ale co sami rodiče, jak ti si to užili?" jsem si vždycky říkala. Teď už jsem to pochopila, já naivka. Dovolený s malými dětmi totiž o rodičích skoro vůbec nejsou. Rodiče jsou až na druhým místě. Co dítě dovolí, to rodič může, ne naopak. Takže Agi nám dovolila navštívit několik muzeí, občas usnout na pláži, dát si v klidu několik večeří (ne úplně všechny) a střídmě se procházet po městě.

Agátko, děkujeme za krásnou dovolenou, užili jsme si to s tebou! Už se těšíme na další! (nekecám!)

Předposlední den

Klasický budíček v 5:45, tentokrát byla řada na mě... Na tenhle den jsme neměli žádný velký plány. Prostě jen obejít pár oblíbených míst (trh, krámky s oříškama a sušeným ovocem, pláž), v klidu si večer zabalit a užít si poslední večeři v Tel Avivu.

Na pláži se Agi konečně podařilo hodit si písek do očí a ne jen jednou. Že by jí to nějak trápilo se říct nedá. Dost foukalo, ani Vašek už nešel do moře, takže jsme jen lezli za Agi po písku, stavěli bábovičky, aby Agi měla co bořit, a střídali se v odpočívání.

Večer jsme chtěli do etiopský restaurace, ale protože už jsme věděli, jak se Agi líbí večer v restauracích, tak brácha s manželkou uvařili autentickou etiopskou večeři - maso s omáčkou z berbere, etiopský hummus, placky z teffu (ty byly koupený) a drink z vrstvy manga, avokáda a jahod (jahody nejsou moc autentický, ale koho to zajímá, když je to tááák dobrý!).

Příjemné zakončení naší supr dovči!

Camping in Israel II.

Ráno jsme hezky vyskočili z postele a udělali si snídani v jednom z altánků na pláži. Agi si během toho na hodinku a půl dala "dvacet" v nosítku (proč ne, že jo, taky bych si ještě dáchla, kdybych celou noc hezky spala v teplíčku a na měkkým, opečovávaná dvěma otroky zároveň). Po probuzení si ještě hrála s kamínkama na pláži a pak jsme vše zabalili a jeli domů. To však byl jen začátek celýho dne.

Po návratu jsme hned vyrazili na tel avivskou pláž, protože bylo krásně přes 25°C. Tam jsme se s Vaškem prostřídali o spánek, zatímco si Agi přesypávala písek všude možně. Vašek se opět vykoupal, ale tentokrát jsme Agi nenutili, aby se k němu přidala.

Předposlední bod dne byla návštěva farmy babičky mojí švagrový. V tuhle roční dobu tam bylo asi milion jehňat, telat, kuřat a koťat. Agi měla Vánoce. Na všechny pokřikovala a zvířata vyděšeně zdrhala. Zároveň si chtěla na všechny sáhnout, ale přitom se bála. No užili jsme si to všichni, hlavně brácha na cestě zpátky v autě, který smrdělo jak chlív.

Agi večer usla úderem 19:30 a neprobudila se až do 5:45, jak jí celý víkend zmohl. A my se mohli v klídku podívat na ujetej irskej film The Lobster. Prostě pohodička!

Camping in Israel I.

V pátek tady začíná víkend, a tak jsme zabalili asi tři tuny věcí a vyrazili na výlet, jehož cílem byl plážový kemp u moře. Agata_testing_n:158 mohl začít!

Cestou jsme se zastavili v boutique minipivovaru Alexander, kde nám udělali exkurzi a ochutnávku své produkce šesti piv. Vynikající je měli!

Z pivovaru už jsme jeli rovnou do kempu, kde jsme si dali svačinu na pláži a procházku a následně postavili stany. Stoprocentní kontrolu nad pískem jsem zavrhla okamžitě a zaměřila jsem se hlavně na to, aby se písek nedostal Agi do očí a dalších tělesných otvorů. 

Když byly stany postavený, začali jsme grilovat. Předchozí den jsme koupili nějaký halal maso na burgery, kebaby a taky pár jehněčích žeber, které se po pár minutách (haha) rozhořování grilu začaly pěkně smažit. Během toho už dospěl Agi čas spánku, takže jsme na ní akorát nabalili o pár vrstev navíc, připravili mlíčko a hezky ve stanu jsem jí uspala za zvuků moře. 

So far so good. Mohla bych napsat, jak jsme si krásně užili noc ve stanu, kolébáni přibojem a čerstvým mořským vzduchem. Bohužel realita byla trochu jiná. Po večeři se najednou ozval křik ze stanu a trvalo nám asi půl hodiny, než utichl. Chvíli po tom jsme šli stejně spát. Spát jsme ale moc nazačali, protože: 1) nikdo z nás tří nebyl zvyklý na to spát společně v jedný posteli; 2) s Vaškem jsme měli jednu tenkou deku dohromady; 3) matrace byla pro 2,5 lidí moc malá; 4) venku bylo asi 10°C; 5) nejlíp se vyspala Agi.

Závěr si můžete udělat sami :)

Tel Aviv Port

Na dnešek jsme naplánovali dlouhou procházku k severnímu konci Tel Avivu, kde je poměrně nově vybudovaný začátek promenády podél moře, která pokračuje spoustu kilometrů až na jih města.

Cestou k Portu jsme to vzali přes hezký ulice města a zpátky podél moře. Trochu jsme neodhadli, že Agi se asi nebude líbit 5 hodin na cestě a i když jsme střídali kočárek a nosítko, tak ke konci už byla otrávená a dávala nám to dost jasně najevo.

Nicméně většina cesty byla super, obzvlášť pár momentů:

Nový trend cookie sandwich ice cream. Vyberete si cookie, následně zmrzlinu a nakonec nějakou polevu. Mňamka!

Výhled na moře byl jako vždycky dokonalej. To se prostě neokouká.

Na konci dne jsme jeli všichni na večeři do arabský restaurace, kde jsme opět otestovali Agi odolnost. Bohužel se to moc nepovedlo a z našeho předpokladu, že Agi usne všude, trochu sešlo. A nejen proto, že se tam zrovna konaly dvě narozeninový oslavy (arabic style!). Takže půlku večeře prořvala, až jsme museli ryche dojíst a vypadnout. Agi hned v autě usla, tak už jsme ji pak netrápili s převlíkáním a rovnou jí přenesli do postýlky.

Design Museum

Agi už se nemohla dočkat dne a tak nás donutila vstát už v 5:30 (teda Vaška, já spala dál, protože to zrovna vyšlo na něj). Když pak znova oba dva usli, využila jsem toho a šla s bráchou na severoafrickou snídani do nedaleký kavárny. Bageta+lilek+brambor+tahini. Nezdá se to, ale bylo to moc dobrý.

Dnes byla v plánu návštěva Design Muzea asi půl hodiny busem odsud. Díky navigaci v mobilu už můžu předcházet dohadování s řidičem ve špatný hebrejsko-angličtině, aby nám dal vědět, kdy vystupovat, a milionu dotazů kolemjdoucím, kde je destinace, kam potřebuju. 

V muzeu zrovna vystavoval líbivý španělský designér. Ještě, že jeho díla byla tak velká, lesklá a barevná, protože to se Agi moc líbilo a společně jsme v klidu prošli celou výstavu.

Po návratu domů jsme dali Agi do nosítka a šli nakoupit oříšky a sušený ovoce do přilehlých krámků, kde byl Vašek, který Agi nesl, velká senzace. Já šla s peněženkou vepředu a Vašek s Agi hned za mnou, což je trochu opačný přístup, než tu má většina rodin. Ale prodavači byli všichni nadšení a Agi dostávala ovoce, aby ho následně na Vaška vyblinkala, nicméně jsme v pohodě nakoupili a ještě si dali fresh z granátovýho jablka.