Maorské přivítání

Nechci si nijak stěžovat, ale letět low-costem čtyři hodiny mezi půlnocí a čtvrtou ráno na sedadle, které nejde sklopit a je vedle neurvalé Číňanky, která mi neustále mlátila do ramene, že chce na záchod, za moc nestálo.

Nicméně se to nějak dalo a po srazu s kolegyní z Turecka jsme zamířily pro kufry. Tentokrát poučená jsem do sebe nasoukala tři bagety s avokádem a snědla pytlík makadamových ořechů, abych se dozvěděla, že jsem se cpala zbytečně, protože znuděný sekuriťáky tentokrát zajímalo jen maso. Aspoň jsem neměla až do oběda hlad.

Na letišti nás vyzvedlo auto a jely jsme zelenou krajinou plnou ovcí a krav na místo konference. Tam jsem obdržela instrukce a spacák a šla hledat chatku. Žádný luxus to není, ale nic hroznýho taky ne.

Před obědem jsme se všichni sešli na pravém maorském uvítání. Bylo krásné a dojemné sledovat pohyby Maorů a jejich písně v blízkosti tak nádherné přírody. Uvítání probíhalo podle maorských tradic včetně jejich typického pozdravu nos-o-nos, což jsme taky museli dělat. 

Následoval tradiční maorský oběd (koláčky plněné mletým masem) a pak oficiální přivítání od vedení Servasu a starostky celého distriktu Mata Mata, kde se konference nachází. Po něm nás nahnali do velké tělocvičny a 3 hodiny jsme hráli seznamovací hry. Některé byly fajn, jiné nic moc, ale lidi nijak zvlášť neprotestovali, takže jsme zodpovědně dohráli až do konce a přesunuli se na večeři. Při ní už většina osazenstva začala usínat (jet leg je všude), ale žádný spaní se nekonalo, protože jsme se vrhli do úvodu v konferencování. Naštěstí nás netrápili dlouho a den jsme zakončili dlouhou koupelí v horkém prameni hned uprostřed objektu - úžasný!